Většina lidí byla jaksi taksi v pohodě. Nikdo nic moc nehrotil a všichni tak nějak pevně věřili, že rok 2012 nepřinese žádnou zkázu lidstva ani úplnou anihilaci všeho živého na planetě. Možná jsme se rádi navzájem škádlili kalendářem Májů nebo nějakým podivným proroctvím starých mužů a žen z minulosti, kteří se jen nadýchali moc vycházejících plynů. Zkrátka, nebylo to tak žhavé a film 2012 nebyl až takovým dokumentárním filmem, jak si možná někteří přáli.
 
Samozřejmě tohle všechno nebránilo jiným si trošku na strachu hrstky bohatých přilepšit, dali hlavy dohromady a vymysleli spoustu hloupostí, za které by takoví lidé dali majlant.
 

Bunkr

Viděl jsem v televizi a na internetu několikero reklam různých společností: „Uchraňte sebe a svou rodinu, kupte si atomový kryt!“. Opomeneme fakt, že v poslední době, zvláště v Americe, bych se těch nukleárních hlavic přece jen trochu bál (koukáme se na tebe, Severní Koreo). Kdo by nechtěl takový atomový kryt, s jídlem a pitím na dvacet let a spoustou času stráveného čtením knížek a starých komixů. Kde jen jsou ty dobré budoucí časy, že ano. Někteří lidé byli schopni za takové bunkry klidně vytřískat celé své úspory, aby se je poté o pár let později snažili prodat dalším ustrašencům, kteří se nyní bojí právě pana Kima a jeho raket dalekého dostřelu.
 

Podivné nafukovací koule

Ano je to tak, zázračné koule, do kterých se schováte a ony vás přenesou přes jakoukoliv zkázu, nemoc a utrpení ladným kutálením až do postapokalyptického ráje brzkého probuzení nového lidstva A že tomu někteří lidé věřili. Prodalo se několik tisíc kusů.
 
A existuje toho ještě spousta, čeho se lidé v té době nemohli nabažit. Teda někteří, přece jen je to pár procent, většině to bylo tak nějak jedno. A možná dobře udělali, co s nafukovací koulí nebo bunkrem? Možná by se to hodilo tak maximálně na nějakou party nebo povedený vtípek. Jinak to zkrátka byly finance, které letěly oknem pouze ze strachu. A přece jen, co by to byl za život, sedět a čekat v bunkru, až umře jeden hladem.